Náš letošní orienťácký podzim byl velmi krátký. Vynechali jsme Áčka kvůli dovolené a všechna mistrovství kvůli dojezdové vzdálenosti. Zbylo nám tak jen několik oblastních žebříčků a dva vrcholy sezony klubů z pardubického kraje.
Do rodinných štafet jsme využili nabídku příbuzného M, který sliboval rychlé nohy. Realita však až tak růžová nebyla a na třetím úseku došlo k propadu z šestého na patnácté místo a to i bez trestných koleček. Pozitivní určitě je, že je zřejmé, že s druhým úsekem v nejbližších letech problémy mít nebudeme.
Druhým vrcholem byl Dušičkáč, kde jsem "obhajoval" hezká umístění z posledních let, ale letošní startovka byla přeci jenom našlapanější. Tentokrát se neběželo odněkud někam, ale stavitelé nachystali kochací výlet Chrasteckem. Také na rozdíl od předchozích let jsem běžel téměř celý závod sám, jen v lučních pasážích jsem před sebou viděl chrasteckou trojici Krejsa+Krejsa+Chaloupka. Při mizerné fyzičce tak byl závěr dost náročný a chodecký, ale povedlo se pošetřit síly i na "běžecký" "finiš".
Na třetí trati skvěle zaběhl Adam, který se v konkurenci závodníků starších o desítky let vykašlal na předzávodní cíl přežít, závodil a vybojoval hezké druhé místo.
Žádné komentáře:
Okomentovat