Několik výprav na sever na přelomu srpna a září nám ukázalo, že anglický název orienťáku "orienteering" je mnohem vhodnější než český "orientační běh". Ve většině případů se totiž o běh moc nejednalo.
Pěkné prázdniny na Malé Skále nabídly lahůdky na obou stranách údolí - Na Kalichu a Drábovně. Rychlost 15 minut na km rozhodně nebyla ostudou. Třetí etapu pak ještě okořenil déšť, který začal uprostřed noci.
Naše další skalní dobrodružství mířilo do Labských pískovců, konkrétně do Tisé. Tady pořadatelé zvolili tréninkový formát - čtyři etapy ve dvou dnech, velmi vysoké měřítko a volný start. Děti si užily jak skalní město, tak i obecní hřiště, rodiče pak oddílový přebor v "červené" kategorii.
Nejkratší výlet na sever vedl do Vokovic, kde se konal sprint.Ten se pořadatelům úplně nevydařil. Špatné naprogramování krabiček vedlo k vícenásobnému odložení startu a k historickému způsobu ražení kleštičkami. Protože šlo po většinu tratě o klasický městský sprint, dalo se tentokrát dokonce mluvit o orientačním běhu.
Závěrečnou cestou na sever byla Áčka na Severáku. Klasická trať byla pro muže stavěna tak, aby zažítek byl hlavně silný bez ohledu na stanovený směrný čas. To nám narušilo výměnu při hlídání dětí, i když časová rezerva vypadala luxusně. Při prohlížení výsledků pak od jednoho soupeře padl dotaz:"Do jaké kategorie se mám hlásit, abych měl rozumnou trať?" a vypadalo to, že trať P získá dalšího fanouška. Nedělní krátká trať pak přinesla překvapení v podobě vcelku rychlé tratě v běhatelném lese, takže to byl po dlouhé době "lesní orientační běh".
Žádné komentáře:
Okomentovat