Divný postavy

Asi se vynořily z ranní mlhy a obsadily celé naše okolí. Posedávají úplně všude, na zemi, u plotů, na lavičkách, na dětských hřištích, u plastické chirurgie, u hřbitova..., některé se vydaly i do lesa. Mají batohy, karimatky a koukají do nějakých papírů. Říkají u toho divné věty, jako třeba: "ten hrnek tam nesedí".

Kluk Eda hledá maminku

Po cestě na jih jsme se další víkend vydali na sever, konkrétně do okrajové části bývalé vojenského prostoru Ralsko, do Rokyté.TUR zde pořádal Áčka, tj. Český Pohár a  INOV-8 CUP - žebříček A. V sobotu se konala klasická trať, na kterou bohužel "nepřijeli ti nejlepší" a tak byly směrné časy dost překračovány (např. v H35B o 16 minut). Terén byl docela kopcovatý, což pro ty, kdo nestartovali úplně na začátku ještě zhoršil liják, který z některých svahů udělal kluziště. Naštěstí mapníky byly dostatečně vodě odolné (někteří otestovali, že i krvi odolné).

Přibližnou představu o terénu dá tato fotka. Autor: Petr Hostaš

Nedělní krátká trať pak byla běhatelnější a v úvodní části probíhala zákeřnou kombinací průseků a "difůzních hustníků", kde se daly ztrácet cenné minuty. V závěrečné části se pak našly i technicky obtížné kontroly jako například číslo 49.

Vzhledem k vybraným kategoriím, brzkým startovním časům a dobrým výkonům odpovídaly doběhové časy členů naší rodiny pozicím na stupních vítězů a tak nás Béďa několikrát hlásil. Tato hlášení doplnil ještě Eda, který se schoval do cizího stanu, odkud byl odveden do cíle a Béďa všem oznámil, že "Kluk Eda hledá maminku".

Úspěšný výlet na jih

Závodění v první polovině května kopíruje loňský květen jen s jednodenním posunem víkendových závodů. V sobotu třetího jsme běželi Ligu Vysočiny v Leštině u Skály. Zlí jazykové tvrdili, že dokonce některé kontroly byly stejné jako loni. Letošní závod jinak zaujal jen velkou zimou.
Přesně po roce se 8. května konalo Mistrovství ČR ve sprintu. Tentokrát ve Znojmo a protože je to trochu z ruky, jeli jsme na jih ve větším počtu než loni do Chrudimě a také na delší dobu. Před závodem jsme nevěděli, co čekat a podle dostupných map to nevypadalo na nic složitého, ale televizní záběry kategorie D21 naznačovaly, že tam nějaké zapeklitosti budou. Z našeho pohledu pak závod proběhl závod nadmíru úspěšně. M ve svém historicky prvním veteránském závodě nenašla přemožitelku a utrpěla vítězství, A zaběhl jen s několika malými zaváháními a protože běžecky významně zdatnější soupeři se nevypořádali s nejdelším postupem, došlo po roce opět na stupně vítězů. Naši ledničku jsme tak obohatili o litr a půl vína a nový oddíl o dvojnásobné zastoupení dresu na stupních.

Výlet pokračoval přesunem do Vranova nad Dyjí. Zde jsme si prohlédli zámek, bunkry vybavené po vzoru třicátých a sedmdesátých let a přehradu.
Po přesunu do Čech (a zároveň Kanady) jsme si zaběhli béčka pod Landštejnem a povečeřeli ryby a bizony na bizoní farmě. Oboje jsme si dost užili :)

Potřetí Litoměřický Tulipán

Potřetí jsme se vydali na sever na prvomájový Litoměřický Tulipán. A opět nás čekalo něco nového.
Všechny tři sprintové etapy měly stejně jak loni volné pořadí kontrol proložené několika povinnými postupy (libovolným směrem).
První etapa se konala v podhradí Hazmburku, kde byla jedna polovina závodního prostoru žlutozelená, přičemž zelená byla dost neprůchodná a druhá bíločerná, kde bylo dost kamínků. Překvapením v cíli byla pro některé existence kontroly 81, která se schovávala ve vesnici. Naštěstí cílová procedura nebyla komplikovaná a bylo ji možné absolvovat dvakrát. (Závodníci MFP v H35 to dost ocenili).
Druhá etapa byla v centru závodu v Libochovicích. Startovalo se na nádvoří a vnitřkem zámku se okolo krokodýla probíhalo ven na zahradu. Specialitou etapy bylo to, že v popisech nebyly kódy kontrol a jen jejich popisy. Navíc některé kontroly byly cíleně velmi blízko sebe. Bylo proto vhodné číst popisy velmi pečlivě. Například nejbližší kontrola od startu byla u vnějšího rohu zídky. Pro některé kategorie bylo docela zásadní si všimnout, že popis "vnitřní roh zdi" znamená, že kontrola je o několik metrů níž mimo zámeckou zahradu (viz 32 a 56). Dvojice roh budovy a roh terasy nad ní asi taky byly docela oříšek zejména pro ty, kteří měli tu horní kontrolu (viz 33 a 44). Tato etapa protřídila klasifikované účastníky velmi kvalitně a v některých kategoriích tak bylo téměř rozhodnuto o medailistech.
Třetí etapa pak byla téměř standardní sprintové proběhnutí po zámeckém parku. Pro brzy startující s krátkými kalhotami byla etapa okořeněna několika kopřivovými oblastmi.
Naše úspěšnost nediskvalifikace byla 33%, což bylo o trochu lepší než průměr ostatních. Na druhou stranu bylo potřeba jít štěstíčku trochu naproti (viz kontrolu 81 v první etapě :)).
A už se můžeme těšit na další ročník, už jen 360 dní!

Это парадоксы

Délka 2090 metrů a převýšení 120 metrů je podle Pražáků běh do kopce (viz zde) a délka 1900 metrů a převýšení 110 metrů je podle Brňáků Veteraniáda ve sprintu.

Ohňostroj

Závody jsme minulý týden proložili cestou na Vysočinu. Ta nám přinesla jedinečný zážitek v podobě hořícího kamionu na Pražském okruhu. Neměli jsme tak krásný výhled jako TV Nova, ale i z o trochu větší dálky to byl docela zajímavý pohled.
Naštěstí jsme nespěchali, protože hodina zpoždění by nás jinak moc nepotěšila.